PARAGON - Metalanation
Naprosto souhlasím. Skvělé album! Paragon jsou...

PARAGON - Metalanation
Naprosto souhlasím. Skvělé album! Paragon jsou...

PARAGON - Metalanation
Naprosto souhlasím. Skvělé album! Paragon jsou...

PARAGON - Metalanation
Naprosto souhlasím. Skvělé album! Paragon jsou...

PARAGON - Metalanation
Naprosto souhlasím. Skvělé album! Paragon jsou...

PARAGON - Metalanation
Naprosto souhlasím. Skvělé album! Paragon jsou...

PARAGON - Metalanation
Naprosto souhlasím. Skvělé album! Paragon jsou...

PARAGON - Metalanation
Naprosto souhlasím. Skvělé album! Paragon jsou...

PARAGON - Metalanation
Naprosto souhlasím. Skvělé album! Paragon jsou...

PARAGON - Metalanation
Naprosto souhlasím. Skvělé album! Paragon jsou...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Negativní recenze jako forma psychického násilí?

Často přemýšlím, jaký dopad mohou mít recenze na konkrétní autory. Ať už jde o filmy, knihy nebo muziku, většina umělců se shoduje, že je reakce na jejich dílo zajímá, a "ten, kdo říká opak, nemluví pravdu". Věřím tomu, když totiž - zcela nevhodně - vztáhnu dané tvrzení na sebe, pak i mě zajímají reakce na mé články, přičemž pozitivní ohlas zahřeje na duši, a negativní komentář rozladí, třebaže se člověk během let přece jenom trochu otrkal. V tomto ohledu mě zaujal výrok režiséra a herce Ondřeje Sokola, jenž v jednom nedávném rozhovoru tvrdí, že čistě negativní recenze je vlastně způsob psychického násilí. Tento na první pohled nepřiměřený výrok má své hluboké opodstatnění. Nikdo není vůči názorům okolí imunní a každý rýpanec vleze kousek pod kůži, zanechá nepatrný, ale citelný otisk. Možná by na to měl brát kritik při psaní recenze ohled, samozřejmě v souvislosti s tím, kdo jeho slova může reálně číst. V našem případě se asi nemusíme ohlížet na recenze zahraničních alb. Jejich autoři o naše slova zavadí velmi sporadicky, a pokud ano, pak půjde spíše o pozitivní hodnocení, jenž jim sami nabídneme k přečtení. Při recenzování domácích alb je ale jistá míra ohleduplnosti na místě. Za každou deskou, za každou skladbou a za každým tónem se ukrývá obrovské množství práce a prostředků. Nikdo přitom nenahrává své dílo se záměrem stvořit odpad nebo terč posměchu. Sám za sebe přiznávám (aniž bych přeceňoval dosah mých recenzí!), že mně podobný odstup sem tam chybí. Tento úvodník budiž závazkem, že se na tom pokusím trochu zamakat.

Petr Štěpnička, 15.11. 2024

SLADE - Slade In Flame


V letech 1973 a 1974 se velmi vážně o Slade mluvilo jako o nových The Beatles, protože úspěch jejich singlů byl fenomenální a za sebou nechával i kolegy The Sweet, kteří také válcovali hitparády. Výsadní postavení, které by korespondovalo s odkazem The Beatles, se Slade rozhodli zpečetit filmem. Bylo zřejmé, že žádná hudební skupina nikdy nemůže dosáhnout takového vlivu na stříbrném plátně, jako měly beatlesovské snímky „Help“ či „A Hard Day`s Night“, ..více

[recenze]

[21.10.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


DRAGONY - Hic Svnt Dracones


Očekávat, že rakouští symfonici Dragony vydají další skvělé album, nebylo tentokrát úplně snadné. Důvodem byly některé singly, které indikovaly sklouznutí kapely k bezduchému žánrovému trendařství a jako takové významně utlumily přípravy velkolepých oslav. A možná i proto deska s nepěkným titulem "Hic Svnt Dracones" udeřila s překvapivou a obrovskou silou, jelikož předem zveřejněné songy zůstaly nejslabšími články tracklistu a zbytek je v podstatě konstantní a neodolatelná stylová radost. ..více

[recenze]

[21.10.2024]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


D.A.D. - Speed Of Darkness


D.A.D. jsou dánský hudební poklad a po Volbeat pravděpodobně nejúspěšnější rocková parta, která z této země kdy vzešla. Nepodařil se jim průlom do Ameriky, kam měli nakročeno s klasickým albem „No Fuel Left For The Pigrims“, ale v Evropě platí už řadu let za hvězdu. Už nevydávají alba s takovou kadencí jako kdysi, ale to tak u kapel, které hrají čtyřicet let, bývá. Dánům také třeba přičíst k dobru, že ač v devadesátých letech čile experimentovali jak velela doba, ..více

[recenze]

[20.10.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


PALAYE ROYALE - Death Or Glory


Zdenoooo! Hele, na rovinu, je super, že se všude možně dočtete o tom, kterak celé Česko miluje Palaye Royale a Palaye Royale milují Česko, ale tak, jak se mi běžně stává, když někde zazní, že v něčem jede celá domovina, tak si připadám jako cizák, absolutně nechápající zdejší reálie, tak jsem americké trojici z dosavadních čtyř desek její muziku a přístup jednoduše nevěřil a stékala po mně jak déšť po pláštěnce. Nebudu tvrdit, že aktuální nahrávka „Death Or Glory“ je kdovíjak odlišná od předchozí tvorby, ani se nebudu tlouct v hruď, ..více

[recenze]

[19.10.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


1349 - The Wolf & The King


Pravý norský black metal. Sousloví, které znělo na stránkách hudebních periodik tolikrát, až se stalo notně otřepaným a jeho skutečná podstata byla skoro zadupána do země řadou senzacechtivých vykuků, kteří se chtěli přiživit na jeho někdejší skandálnosti. Jenže pak je tu řádka kapela, která se může stylovým označením honosit zcela po právu, ovšem nikterak se nechlubí někdejšími událostmi, ačkoliv u toho třeba jen okrajově byla. Partou, která se může směle řadit do škatulky pravého norského black metalu, ..více

[recenze]

[19.10.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


TUNGSTEN - The Great Inferno


I když by asi bylo na místě začínat procházku po čtvrtém albu švédského rodinného podniku Tungsten citací textu signifikantního singlu „Blood Of The Kings“ („We are Vikings, from the blood in our veins, Hear Valhalla calling, no one stands in our way“), dovolím si začít nakažlivým popěvkem ze zvrhlé ukolébavky s diskotékovým oparem a strašidelnými dětskými hlasy, který vás spolehlivě probudí k životu – „Hush little baby, don`t you say a word, Mommy`s gonna push you into the herd“ („Lullaby“). Tyto dvě položky ve své podstatě plně charakterizují..více

[recenze]

[18.10.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


PERVERSITY - Spiritual Negation


Sedem rokov ubehlo, kým prešovská death metalová úderka Perversity vydala nový radový album. Je tu "Spiritual Negation", ktorý vyšiel ako LP (Metal Age Productions), ako aj vo forme digipack CD (o ten sa postaral francúzsky label Great Dane Records). Perversity je zabehnutá partia, tu idú všetky polemiky ohľadne kvality bokom, skôr sa pri starom známom mene vždy núkajú otázky, čo nového kapela s čerstvými piesňami priniesla na scénu, ako posunula seba vo vlastnom vývoji...více

[recenze]

[18.10.2024]

[Hirax]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


GREAT WHITE - Sail Away


Deziluze z toho, že propadlo „Psycho City“, které kapela považovala za dosud nejlepší album, byla veliká. Stejně mrzela i ztráta smlouvy s Capitolem, který kapele dal najevo, že do budoucna s ní nepočítá. Naštěstí byl Alan Niven mužem na svém místě, protože ihned po krachu s předchozím vydavatelem začal vyjednávat smlouvu novou. Great White museli řešit post basisty, protože se ukázalo, že newyorský temperament Davea Spitze se nesnese s kalifornskou ležérností a bratr exkytaristy Anthrax se pakoval hned ..více

[recenze]

[17.10.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


THEATRE OF TRAGEDY - Storm


„Nebylo jiné cesty, než abychom se rozešli s Liv a začali shánět novou zpěvačku“, glosoval události v Theatre Of Tragedy klávesista Lorentz Aspen. Jako hlavní důvod byly uváděny nepřekonatelné hudební rozpory, nicméně ještě v době, kdy norská kapela přišla s novým albem, na kterém se u mikrofonu představila zpěvačka Nell Sigland, jež to souběžně táhla se stylově ne tak vzdálenými The Crest, byly debaty o konkrétním důvodu vyhazovu Liv v podstatě třináctou komnatou. Rychleji se z něj oklepala blonďatá dáma, ..více

[recenze]

[17.10.2024]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


GOD DETHRONED – The Judas Paradox


Holandská svorka God Dethroned, ktorá je stálicou vo svojom žánre vydáva novinku s názvom „The Judas Paradox“. Album sa vošiel do štyridsiatich piatich minút a je to riadna dávka poctivého black death metalu. Táto partia obrazne na novinke neuhne ani o milimeter, aj keď by priestor možno bol. Nemá to za potreby. Nepodlieha žánrom, nejakým módne hudobným trendom, alebo nebodaj mainstreamu. Naopak, ide si svoje!..více

[recenze]

[16.10.2024]

[Ján Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


IRON ECHO - Forged in Fire


O partě Iron Echo jsem před poslechem náhodné skladby na YouTube neměl tušení, a tak jsem si nemohl přečíst hlášky typu "bezduchá kopírka Judas Priest", což je názor, který pravděpodobně někde visí nebo se brzy objeví a jenž by mohl od poslechu alba odradit. Nová německá skupina slavné Brity opravdu hodně připomíná (i když její název by napovídal spíše inklinaci k Iron Maiden) a této podobnosti se nelze zbavit po celou dobu stopáže debutového zápisu "Forged in Fire"...více

[recenze]

[16.10.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


NIGHTWISH - Yesterwynde


Pomineme-li heavy metalové veterány Iron Maiden a Judas Priest, jsou Nightwish v současnosti největší evropskou metalovou kapelou. Tento status si Finové vydobyli řadou kvalitních nahrávek, jež kromě metalové subkultury oslovily taktéž publikum, které tvrdé hudbě obvykle neholduje. Kapela již dvakrát ustála výměnu zpěvačky a jediným zaškobrtnutím v její bezmála třicetileté kariéře bylo v roce 2020 rozpačitě přijaté album „Human. :II: Nature.“ Poté přišla pro kapelu velká rána, když její řady opustil fanoušky zbožňovaný ..více

[recenze]

[15.10.2024]

[Moloch]

[16 komentářů ]

[hodnocení: 4/10]


SOUL ASYLUM - Slowly But Shirley


Publikum svého času Soul Asylum milovalo a dostalo je do závratných výšin, o nichž se Davidovi Pirnerovi předtím ani nezdálo. Přestože pro drtivou většinu populace kapela zůstane spolkem jednoho hitu („Runaway Train“), maximálně jednoho alba („Grave Dancers Union“) a Pirner tím, koho si teenageři pletli s Kurtem Cobainem, je to pro Soul Asylum velmi hořká skutečnost. Už jen proto, že prezentují něco mnohem víc, než byla legendární „Runaway Train“, ale také proto, že vydávají desky dodnes, ..více

[recenze]

[15.10.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


SLADE - Old New Borrowed And Blue


„Když jsem se probral, vůbec jsem nevěděl, co se stalo. Když jsem se na sebe podíval do zrcadla, tak to byl šok. Tam, kde jsem předtím měl vlasy a lebku, nebylo nic,“ popsal bubeník Don Powell po letech tragickou nehodu, při níž zemřela jeho přítelkyně Angela Morris a kterou 4. červenec roku 1973 taky skoro nepřežil. Bledě to vypadalo i se Slade. Přestože Powell nezasahoval do zlatonosného kompozičního procesu, byl nepostradatelným členem kapely, která si zakládala na jednotě a pospolitosti. ..více

[recenze]

[14.10.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


KALANDRA, LILI REFRAIN - 9.10.2024, Praha, Underdogs


Ve středu 9.10.2024 jsem mířil do pražského klubu Underdogs s vidinou silného zážitku, protože mě norská Kalandra naprosto okouzlila při loňském předskakování Leprous. Underdogs je malý klub s neopakovatelnou atmoškou. Bývají v něm o dost tvrdší bandy, než je tomu v případě éterické Kalandry, ale to vůbec nevadí. Do klubu si našlo cestu mnoho lidí a k vyprodání chybělo jen pár lístků. ..více

[reporty]

[14.10.2024]

[Tomáš Marton]

[1 komentář]


WIND ROSE - Trollslayer


Ne, že bych Wind Rose podezříval, že do jejich hudby promlouvá umělá inteligence, to by italská pětice musela patřit k jejím nejranějším uživatelům (ne-li přímo vynálezcům), ale jak mi připadala podle velmi podobné šablony poskládaná minulá deska „Warfront“, u aktuální novinky „Trollslayer“ mám pocit, že jde o neoddělitelná siamská dvojčata, při jejichž tvorbě by se členové Wind Rose při vymýšlení zadání pro čím dál populárnější technologii asi příliš nenadřeli, jen by setřeli prach, usazený během posledních dvou let ..více

[recenze]

[13.10.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


Listování : << < 4 / 636 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.63419 sekund.